Běh
Jak jsem se rozeběhl.
K běhání jsem měl vždy odpor, protože dle mého názoru na tom není nic zdravého.
Nárazy na celou kloubní soustavu jsou opravdu veliké a proto jsem vždy preferoval kolo a pěší turistiku.
Moje láska Gábinka však běhá ráda a tak jsem to zkusil.
Pocity celkem příjemné a bolest žádná. Nejdříve to byl takzvaný indiánský běh. Pro neznalé kousek chůzí a kousek během. Důležité je postupně zvětšovat poměr mezi během a chůzí.
Také jsem chtěl běháním zhubnout.
Jenže, já už jsem takovej a můj asi 3 výběh měl 15 km s chodeckými 5minutovými vložkami po 5km. Rychlost taková pro mě akorát asi 10 až 11 km/hod.
Další výběh byl asi zlomový. Běžel jsem běžel a říkal jsem si až nebudu moc tak to otočím a půjdu domů pěšom. Jenže se mi běželo krásně a na 9. km jsem to radši otočil a běžel domů. Počasí super, teplota kolem nuly, vítr žádný a nálada neuvěřitelná.
Záplava endorfinů jako kráva a mě se chce běžet a běžet a běžet. Zvládnuto asi 19km za 2hodky a já měním svůj názor na běhání. Jen pár svalů bolí, ale to je normální. Zanedbávám totiž strečink před i po běhu, ale to už se dalším výběhem mění.
Po třech dnech si dávám znova do těla asi kolem 20km ale pocity už nejsou tak ztrhující a půlku cesty jsem asi šel, ale neva, každý den není posvícení.
Ono je to snadné běžet, když vás nohy nesou, nic necítíte, jen radost nadšení, elán a touhu nikdy se nezastavit.
Poslední výběh stál opravdu za to.
Odrovnal jsem pejska a asi i svoje kolena.
23km za 2 hodky je myslím pro začátečníka celkem dobrý výkon.
A musím se přiznat že jsem třikrát zastavil. Asi 5 km od místa vyběhnutí už začal stávkovat pejsem a tak jsem na něj musel čekat.
Problémem je moje povaha, nespokojím se s málem a do všeho jdu s takovou vervou, že si až škodím.
Ale zase CO MĚ NEZABIJE, TO MĚ POSÍLÍ.
Takže teď baštím kloubní výživu a na koleno si pouštím magnetické proudy, počasí stejně stojí za prdlačku.
Už se ale těším až půjde ten sníh do hajzlu a bude se moc běhat po těch měkoučkých lesních cestách.