Běh

Jak jsem se rozeběhl.

K běhání jsem měl vždy odpor, protože dle mého názoru na tom není nic zdravého.

Nárazy na celou kloubní soustavu jsou opravdu veliké a proto jsem vždy preferoval kolo a pěší turistiku.

Moje láska Gábinka však běhá ráda a tak jsem to zkusil.

Pocity celkem příjemné a bolest žádná. Nejdříve to byl takzvaný indiánský běh. Pro neznalé kousek chůzí a kousek během. Důležité je postupně zvětšovat poměr mezi během a chůzí.

Také jsem chtěl běháním zhubnout.

Jenže, já už jsem takovej a můj asi 3 výběh měl 15 km s chodeckými 5minutovými vložkami po 5km. Rychlost taková pro mě akorát asi 10 až 11 km/hod.

Další výběh byl asi zlomový. Běžel jsem běžel a říkal jsem si až nebudu moc tak to otočím a půjdu domů pěšom. Jenže se mi běželo krásně a na 9. km jsem to radši otočil a běžel domů. Počasí super, teplota kolem nuly, vítr žádný a nálada neuvěřitelná.

Záplava endorfinů jako kráva a mě se chce běžet a běžet a běžet. Zvládnuto asi 19km za 2hodky a já měním svůj názor na běhání. Jen pár svalů bolí, ale to je normální. Zanedbávám totiž strečink před i po běhu, ale to už se dalším výběhem mění.

Po třech dnech si dávám znova do těla asi kolem 20km ale pocity už nejsou tak ztrhující a půlku cesty jsem asi šel, ale neva, každý den není posvícení.

Ono je to snadné běžet, když vás nohy nesou, nic necítíte, jen radost nadšení, elán a touhu nikdy se nezastavit.

Poslední výběh stál opravdu za to.

Odrovnal jsem pejska a asi i svoje kolena.

23km za 2 hodky je myslím pro začátečníka celkem dobrý výkon.

A musím se přiznat že jsem třikrát zastavil. Asi 5 km od místa vyběhnutí už začal stávkovat pejsem a tak jsem na něj musel čekat.

Problémem je moje povaha, nespokojím se s málem a do všeho jdu s takovou vervou, že si až škodím.

Ale zase CO MĚ NEZABIJE, TO MĚ POSÍLÍ.

Takže teď baštím kloubní výživu a na koleno si pouštím magnetické proudy, počasí stejně stojí za prdlačku.

Už se ale těším až půjde ten sníh do hajzlu a bude se moc běhat po těch měkoučkých lesních cestách.