Sibiř poprvé

Po loňském smolném vystoupení na Ruské Sibiři jsem si letos dal za úkol dostat se na bednu.

Vcelku odvážná myšlenka. Ta však ztrácela na realitě s počtem přihlášených závodníků.

90 odvážlivců, to je tedy síla a po přehodnocení svého zdravotního stavu si dávám za cíl první desítku. Týden před závodem mě začalo škrábat v krku, ve středu se mi spustila rýma a v pátek jsem uléhal se zvýšenou teplotou. Hodně jsem dumal zda ano či ne ale ráno moudřejší večera . Po probuzení jsem celkem v pohodě a tak si do termosky dělám čaj s griotkou. Po závodě bude dobrej.

Svou dávku pádů si vybírám již cestou ke startu. Zkratkou pod kolejemi u Páterova předvádím svůj oblíbený trik zmizení předního kola s následným letem plavmo a ochutnávkou přemrzlého sněhu. Ani to moc nebolelo. Bolestivější však byl pád v zatáčce u Rečkova, kde jsem hodně zpomalil i nohou jistil, ale projetí zatáčky po kolenou jsem se nevyhnul. K prezentaci jsem se tedy dostavil s krvavými koleny.

Dostal jsem startovní číslo osmdesát a těsně přede mnou by mělo odstartovat i pár favoritů.

Za zmínku stojí vybavení některých bikerů, které jim však nebylo moc platné.

Lukáš Novotný se pochlubil zadním pláštěm značky nokian s hřeby. Letos to ale byla celkem zbytečná záležitost a Lukáš si natloukl i tak. Zatím co Lukáš vylepšil své kolo, jeden ze závodníků namontoval na své boty mačky ze zátek od nejmenované značky piva. Objevili se i dva borci na cyklokrosových speciálech. Nevím jak dopadl ten první, ale Mirek Živný zakufroval a dojel na 43. místě. Ostatně nebyl sám. Martin Šlégl přejel odbočku na Kuřivodské silnici a zajel se podívat do Bělé. Při jeho formě to ale bylo neznatelné zdržení.

Celý závod proběhl v klidu. Předjížděl jsem jednoho závodníka za druhým a cesta pěkně odsejpala. V Mukařově jsem si vytvořil rychlostní rekord závodu. Po namrzlé a zasněžené silnici z kopce jsem založil pilu a byla tam. Šedesátka. Cestou jsem musel houknout na fotografy, kteří se tu procházeli po silnici, jako by ani netušili že se tu koná nějaký závod.

Sjezd jsem zvládl bravurně. Namále jsem ale měl asi kilometr předtím, kde jsem Šrájovi předvedl jednu ze svých nejkrásnějších figur. Kolo  bylo ve sklonu 45 stupňů nalevo, rozkrok napasovaný na představci a pravá noha výše hlavy. Tuto polohu mám bravurně nacvičenou a je dobrá na udržování rovnováhy ve sjezdech. K Ivanově velké nelibosti jsem ale celou situaci ustál. Nejkrásnější pasáží byl přejezd od Jablonečku do Kuřivod. Zprava Ralsko jak vymalované a před námi Bezděz. Škoda že není čas zastavit a pokochat se krajinou.

V Kuřivodech míjím první odbočku a zatáčím až o kousek dál, což nebyla správná volba.

Naštěstí vidím kudy směřují ostatní a cesto necestou napravuji svoji chybu..

Cestou k Jezové potkávám bikera , který mi se slovy mládí má zelenou uvolňuje ideální stopu.

Následných několik set metrů je z kopce a tak to valím co to dá. Cesta pak pokračuje silnicí a možností volby dvou cest. Jedna před utečeneckým táborem a druhá za ním. Zvolil jsem tu druhou a prý to byla ta špatná. Kilometrově to bylo asi stejně ale sněhu tam bylo poněkud více než bych si přál. Na tacháku mám nějakých 38 kilometrů a cíl se začíná blížit. Jen mě začíná zneklidňovat že už jedu pár kiláků sám. Po nájezdu na zelenou turistickou značku přichází nejhorší část závodu. Hluboký sníh a nikde žádná stopa. Dojíždím závodníka s číslem kolem dvacítky který  s pohledem na startovní číslo 80 chválí můj výkon slovy „seš nějakej rychlej né“  Kopcem, kterým se řítím běžně šedesátkou se sotva sunu. Následuje hodně rychlej přejezd po zelené, kde se oproti loňskému ročníku vůbec nepadá!! Cíl už je v dohlednu a tak jedu na krev. Celý závod jsem jel tak abych se moc nenamočil celkem se mi to vedlo. To však přestává platit poslední kilometr . Cesta ráno ztuhlá povolila a je to regulérní bahno s loužemi. Dojíždím pořádně vyšťavenej a špinavej. Na sále je několik málo závodníků a já začínám tušit že by to mohlo být na bednu.

Třetí místo mě velice potěšilo. Vyhrál Martin Šlégl, který má zřejmě všechny závody v širokodalekém okolí předplacené. Musím také pochválit nejlepší ženu Katku Vondrovou, která svým vykonem a výsledným časem 2 hod 51 minut ukázala mnoho mužům zač je toho loket. Skončila na vynikajícím 20. místě. Hrdinný výkon předvedl nejstarší muž peletonu Franta Knespl, který nadával ještě hodně dlouho po tom co dojel. Odměnou mu byl ale největší potlesk, protože do cíle dojel při dekoraci vítězů.Mám pro něj pouze slova uznání. Nejvíce si to u něj odskáčí kluci, kteří ho do tohoto závodu uvrtali.Velice si cením skalpu komára, který zcela určitě nedodržel životosprávu a minulou noc prokalil. Jestli se pletu tak se mu omlouvám.

Po závodě jsem si dal dvouhodinovou saunu a tak definitivně ukončil život bacilů v mém těle.

Co dodat.

Někde jsem četl že rýma se má vypotit na cizím těle. Já bych to upravil.

RÝMA SE MÁ VYPOTIT NA KOLE A NEJLÉPE NA RUSKÉ SIBIŘI.

Mamut SAC Bělá pod Bezdězem